| Barometr | ||||
| V roce 1643
experimentoval italský matematik a fyzik Evangelista Torricelli -
Galileův žák - s trubičkou naplněnou rtutí. Asi 1 m dlouhou trubičku
na jednom konci zatavil a celou ji naplnil rtutí. Druhý konec utěsnil
palcem, obrátil ji dnem vzhůru a uzavřený konec vložil do misky se
rtutí. Když palec uvolnil, hladina rtuti v trubičce sice poklesla,
ale stále byla výše než hladina v misce. V horní části trubičky
se vytvořilo asi 250 mm dlouhé vakuum. Bylo to první známé uměle
vytvořené vakuum. Torricelli usoudil, že rtuť v trubičce je držena
hmotností vzduchu, která se projevuje tlakem na rtuť v misce. Tím
dokázal existenci atmosférického tlaku a hmotnostní povahu vzduchu.
Francouzský matematik Blaise Pascal zopakoval Torricelliho pokus s tím rozdílem, že místo rtuti použil červené víno (!). Protože víno je 15x lehčí než rtuť, byl také sloupec vína 15x vyšší než rtuťový. Aby ověřil Torricelliho domněnku, vystoupil Blaise Pascal společně se svým bratrem s podobným zařízením na nedaleký vrchol Puy de Dome (1054 m) a zjistil, že čím stoupá výše, tím více klesá hladina rtuti (celkem o 76 mm). Pochopil, že je to způsobeno tím, jak klesá tlak vzduchu s přibývající nadmořskou výškou. Tak byl vynalezen přístroj k měření tlaku vzduchu. Jméno barometr mu dal Robert Boyle. Slovo barometr pochází z řeckých slov baros (hmotnost) a metron (měřit). Otázkou zůstalo, jak vysvětlit kolísání tlaku vzduchu v jednotlivých dnech. V roce 1672 si Otto von Guericke povšiml, že vysoký tlak vzduchu obyčejné znamená hezké počasí, kdežto nízký tlak naznačuje jeho zhoršení. Aby svá pozorování prokázal, sestrojil si podobný přístroj jako Torricelli, ale ve větším méřítku. Mosaznou trubku v délce 10,4 metru opatřil na horním konci skleněným nástavcem, naplnil ji vodou a ponořil do soudku s vodou. Ve skleněném nástavci plavala figurka muže. Přístroj umístil na vnější stěnu domu. Při pěkném počasí plul panáček vysoko, při špatném nízko. Své sousedy tím ale moc nepobavil, spíš byli nakloněni myšlence, že užívá čarodějnická kouzla. Klasický tvar dal barometru Fortin v roce 1810 úpravou rtuťového sloupce. Další krok ve vývoji barometru byl zaměřen na snadnou přenosnost a výrobu. A tak v roce 1843 francouzský vědec Lucien Vidie vynalezl aneroidní barometr. Aneroidní barometr (tj. bez tekutiny) je založen na podobném principu s tím rozdílem, že je v něm pružná vzduchoprázdná krabička, jejíž horní plocha je spojena s páčkou. Změny tlaku vzduchu způsobují rozšiřování a zužování krabičky. Tyto změny se pomocí páčky přenášejí na ručičku pohybující se na vyznačené stupnici. Barograf je aneroidní barometr jehož indikátor je opatřen perem a otáčejícím se bubínkem s papírem, na který pero průběžně zapisuje naměřený tlak. Standartní jednotkou atmosférického tlaku je hectopascal, někdy je užíván i milibar (1 hPa = 100 Pa = 1 mb). Normální atmosférický tlak působící na hladině moře je 1013,2 hPa. |
|
|||
| Text převzat se svolením ze stránek: http://www.quido.cz | Obrázky převzaty se svolením ze stránek: http://www.quido.cz | |||
